Běháte rádi? Nebo chcete s během začít? Pak si přečtěte článek na téma sportovních, resp. běžeckých nadšenců, protože já jsem jedním z nich, a tak se s vámi podělím o mé zkušenosti, trasy, pocity, možná i rady.
Proč běhám? Spoustě lidem možná přijde nepřirozené běhat jen tak, za ničím, s žádným cílem a proč vlastně běhat, když chůze je zdravější? Pro někoho je cíl např. půlmaraton, maraton, pro někoho zase zhubnutí, fyzička nebo jen ten pocit, že běží a dělají něco pro sebe. Já v běhání žádný cíl nemám, prostě běhám, protože běhám ráda a běhám dobře (samozřejmě jak jinak 🙂 ). Běhám skoro odmala, konkrétně od puberty, kdy jsem na základce skončila s volejbalem a tělo se začalo kulatit. Objevila jsem běh a tehdy jsem si jím posílila i psychiku zamindrákované puberťačky – konečně jsem v něčem byla dobrá! Ve volejbale jsem nikdy příliš nevynikala, holt míčové hry nebyly úplně pro mě, ale běh – paráda! Byla jsem tam sama za sebe, spoluhráčky nebyly naštvané, že jsem nevybrala míč apod. a já si běžela, jak chtěla, kudy chtěla a hlavně – kdy chtěla. To je důvod, proč se nejvíc a nejraději věnuju běhu a józe – můžu běhat a cvičit jógu kdy chci, kde chci, nezávisle na ostatních a být u toho sama – když chci.
Kde běhám – jednoznačně u mě vítězí les. Les, pole, měkký terén, tohle vše jsem měla v Českém Krumlově hned za barákem, kde jsem prožila část života a co to jde, snažím se to vyhledávat i v Praz. Moc ráda běhám v městečku u rodičů, kde jsou brdské lesy hned za domem a to je pro mě naprostý ráj – klid lesa, ticho, žádní lidi, úžas!
Nejsem milovník “betonového” běhu, proto mě nepotkáte na trasách u silnice, v centru, po betonových cestách (pokud není vyhnutí), ale právě na cyklostezkách, u vody, příp. ve Stromovce či v lese za Prahou. A protože miluju vodu, snažím se i bydlení nacházet v jejím okolí – proto jsem aktuálně šťastná v Holešovicích, které pro mě splňují vše – Vltava hned za rohem, skvělé běžecké okruhy různými směry, výborná vybavenost a klid.
Kde běhat po Praze? Záleží, kde bydlíte, ale jedna z předností běhu je, že můžete běhat všude a nepotřebujete k tomu skoro nic kromě vhodných běžeckých bot. Když jsem bydlela na Smíchově, vyběhla jsem vždy nahoru na Petřín a pak si dala trasu bud’ na Strahov nebo na Pražský hrad a Petřínskými serpentinami dolů, nebo si můžete zaběhnout po nábřeží a náplavce na Vyšehrad. Na Žižkově zase máte Parukářku nebo Vítkov, v Krči a na Chodově Kunratický les, Hostivař je pro běh dokonalá stejně jako Holešovice, což je pro mě jednička.
Ráda trasy měním a tady jich mám hned několik různých a dělím je na kilometry – menší okruh celkem 7 km – od tržnice podél břehu Vltavy přes Libeňský most cyklostezkou doleva směr Troja, přes Nový Trojský most zpátky. Nebo můžete pokračovat dál do Troje, kde jsem ráda přeběhla přes lávku u Trojského zámku do Stromovky, tu si celou oběhla a zpátky, to je cca 13 km. Bohužel lávka se před pár dny zřítila, tak se v nejbližší době na druhou stranu nedostanete, nezbývá než využít předchozí Nový Trojský most. Kdo má rád delší tratě, ideální např. při tréninku na půlmaraton, vymyslela jsem si tuto trasu dlouhou cca 20 km – od tržnice do Stromovky, oběhnout celé kolečko ve Stromovce, přes lávku na druhou stranu směr Troja (dnes tedy přes Trojský most), po cyklostezce do Libně, kolem zdymadla u Docku a nestočíte to přes Libeňský most, ale pokračujete po cyklostezce dál do Karlína. Pak už záleží na vás, zda se vrátíte zpátky do Holešovic přes Hlávkův most a máte to k tržnici přesně 20 km, anebo si to můžete prodloužit o most dál, nebo až na Letnou, vše dle chuti a síly. 😉
Tuto poslední dlouhou trasu jsem si “vytvořila” loni právě kvůli tréninku na můj první půlmaraton. Vždy jsem běhávala ráda, ale cca 8 – 10 km, ne více. Půlmaraton pro mě byl proto velkou výzvou. Připravovala jsem se na něj poctivě – běhala 2-3x týdně minimálně 10 km, většinou 13, poslední měsíc před jsem si dala 2x 20 km. Řeknu vám – velká zábava to zrovna není. Chci mít z každého sportu, který dělám, radost a tady už to hraničilo s tím, že něco MUSÍM. Navíc 2 hodiny v kuse běžet? Už ani ta muzika u toho vás kolikrát nebaví. Ale dala jsem to. Dvacítky asi nikdy nebudou mé oblíbené vzdálenosti, ale 10, 12 km si vždy zaběhnu moc ráda.
Pokud si chcete zaběhnout půlmaraton a bojíte se, že to nedáte, nemějte strach – stačí, když začnete trénovat běh na 10 km. Pokud uběhnete 10, dáte na půlmaratonu i 21. Navíc ta atmosféra vás strhne. Já měla dvě krize, jednu cca po 7. kilometru při představě, že ještě 2x tak dlouhou trasu mám před sebou a druhou po 15. km – to už vám docházejí cukry a není z čeho brát, proto doporučuju mít s sebou gel, který si v průběhu běhu vymáčknete a dodá vám to novou energii. Opravdu, věřte mi. Mě to nakoplo a poslední 2 km jsem běžela sprintem a doběhla svůj první půlmaraton se skvělým časem 2:02. A to jsem si říkala, že za 2:06 budu ráda.
Pominu fakt, že 3 měsíce před půlmaratonem jsem skoro nepila, jedla zdravě, starala se o svůj vyvážený jídelníček a večer před výkonem jsem šla místo ulehnutí do postele na akci za známým, kde jsem se “lehce cinkla”, takže jsem svůj první půlmaraton dala s kocovinou, ale nevadí! O to spíš jsem jasným důkazem, že to jde! 😉
Běžecké oblečení – základem jsou boty, to je jasné. Tady rozhodně nešetřete. Nepotřebujete kvalitní profi super truper trička, kraťasy, kšilty apod. ale boty, ty kvalitní potřebujete! Ideální jsou na míru, třeba Asics dělá, ale úplně krásně si vystačíte i s Nike, Adidas, příp. podobnými běžeckými botami, které nejsou úplně na míru, ale prodavač vám vybere dle vašeho stylu – běháte víc po tvrdém nebo měkkém povrchu, máte plochou nohu nebo ne apod., výběr je široký, nechte si poradit a sdělte všechny své pocity. Navíc v každém správném obchodě je běžecký pás, kde si můžete chvíli zaběhnout, ať zjistíte, zda vám boty sedí. Správné běžecké boty by měly být ideálně o půl čísla větší než jsou vaše standardní (někdo má dokonce i o číslo). Další věci jako neprofuk, nepromokavá bunda, návleky na lýtka atd. už jsou nadstandard a poradíte si i bez nich, minimálně pro začátek, boty jsou ale základ.
Blázni jako já, kteří běhají i v zimě, mají v šatníku výbavu i do špatného počasí, protože jak se říká – není špatného počasí, jen špatně oblečeného běžce (nebo golfisty, platí to pro oba sporty), a to je vám pak radost po dobře odvedeném výkonu doběhnout domů, dát si teplou vanu, čaj a jen tak si lenošit. Nevím, co miluju víc – jestli běh v kraťasech na pláži u moře nebo v zimě doma v lese…těžko říct, důležité je, že obojí mi přináší naprosto fantastický pocit PO, který stojí za to!
Inava 😉
